Moxování
MOXOVÁNÍ
Moxovací terpie, nebo též terapie požehováním. Je prohřívání akuprsurních bodů,na tzv. meridiánech (energetických drahách) nebo daných částech těla. Moxování vzniklo v severních částech Číny. Později se rozšířilo do Tibetu, Nepálu, Japonska, Egyptu...
Do evropy se dostalo mnohem později Francie, Německo a poté až k nám.
Moxování se doplňuje spolu s akupunkturou a akupresurou.
Teplo se přenáší pomocí doutnajících smotku bylin především pelyňku(Artemisia argyi v Číně, Artemisia vulgaris u nás). Slovo moxa pochází z japonského mogusa (yomogi).
Teplota zapálené moxy dosahuje až 825 °C
Zdrojem tepla pelyňkového vlákna jsou infračervené paprsky s vlnovou délkou 1-5 mikrometrů
Složení moxovacích bylin
Účinné substance, např. éterické oleje, z nichž nejdůležitější jsou cineol a olej thúje.Dalšími složkami jsou cholin, stromové pryskyřice, vitamíny A, B, C, D, tannin, kaliumchlorid, železo a magnezium.
Moderními výzkumy se zjistilo, že moxování zvyšuje počet erytrocytů, leukocytů, endorfinů a má antihistaminové působení, takže tlumí záněty“
Moxování posiluje imunitní systém, zvyšuje výkonost a prodlužuje věk. Je vhodné v období vlhka (jaro, podzim) k regulaci hlenu v těle.
Použití moxy I.
Použití moxy II.
O imunostimulačních účincích některých akupunkturních bodů. Asi nejznámějším příkladem je 36. bod dráhy žaludku, zvaný „Zu San Li“, v překladu „bod tří setkání“.O jeho účincích kolují i lidové pověsti. Například kterak služebník císaře, již dlouho trpící bolestmi žaludku, o schod zakopl tak nešťastně, žese silně uhodil právě do tohoto bodu. A ejhle, bolesti ustaly. I vojáci císařské armády si prý pravidelně dráždili pelyňkovou moxou tento bod, pokud chtěli ve zdraví a v plné síle vydržet dlouhé pochody a přesuny. Existuje i čínské přísloví, které říká: „Nezaměstnávej sloužícího, nemá-li jizvu na bodě cusanli.“ Zdá se, že svědomitý pracovník, dbající svého zdraví, si pilně opracovával tento bod, aby mu zdraví vydrželo.
Čerpáno z knihy MOXOVÁNÍ Hans Hoting a skripta R.C.M.